4. kapitola – Tajemný učitel

Bylo úžasné nedělní odpoledne a holky ležely na měkké a voňavé trávě. Slunce hřálo a osvětlovalo i ty nejtmavější koutky. Flóra se vesele smála a hrála si se zvířátky a Bloominým králíčkem. Ptáčci zpívali a na obloze, která byla azurově modrá, se předháněly tři zelené lístečky.

Druhý den už tak kouzelný nebyl. Nebe ztemnělo, ale ne tolik, jako když se zjevil Smrtihlav. O tom všem Flóra přemýšlela, ale z představ ji vytrhl hlas madam Lucie.

„Flóro, ty už zase nedáváš pozor?!“

„Omlouvám se. Co jste říkala?“ otázala se Flóra vyděšeně. V tu chvíli zazvonilo.

„Jděte na další hodinu.“ rozkázala madam Lucie.

„Super! Co jsi tam dělala?“ zeptala se Stela Flóry.

„Ale nech mě.“ odsekla Flóra a zahleděla se do rozvrhu. „Ta hodina, na kterou máme jít, se jmenuje kouzelné uklízení.“ oznámila jim.

„Ale kde ta učebna je? To jméno mi nic neříká.“ zauvažovala Bloom.

„A nikdo tu není, abychom se ho mohli zeptat. No snad to najdeme.“ prohlásila Bloom. Děvčata vzala tašky. A když je měla bezpečně na zádech tak vyrazila. Prošla dlouhou chodbou a zabočila doleva. Dívky prošly okolo několika chrličů, až došly na konec. V koutě tam stály dveře a byly pootevřené. Nad dveřmi stála cedulka se jménem Profesor Aldemar. Holky vklouzly do učebny a zděšeně třeštily oči. Lavice byly ze železa a ze stropu vysely řetězy. V učebně bylo temno a chladno. Nikde žádná svíce ani pochodeň. Jen na učitelském stole ležel trojramenný svícen, ale svíčky v něm měly vlhký knot.

V jednom koutě, kde nebylo vidět na krok, se něco pohnulo. Plovoucím nelidským krokem do učebny vešla nestvůra. Byla celá černá, maso se na ní rozkládalo a byla celá pokrytá hrubými puchýři. Bílé vlasy jí vysely do obličeje, na kterém měla jedno páchnoucí oko. Byl to pan Profesor Aldemar. Holky už chtěly vykřiknout  Winx enchantix, když si všimly, že ta nestvůra pláče.

„Nikdo, ho nezvládne nikdo! Nikdo ho neporazí! Zůstanu už navždy takový! Nikdo ho nepřekoná!“ vykřikovalo strašidlo zoufale.

„A co se vám stalo?“ optaly se ho Winx.

„Tohle ze mě udělal on, Smrtihlav! Já se totiž jmenuji Aldemar.“ zalkalo zase strašidlo.

„Co se vám stalo?“ vyzvala Bloom profesora k vyprávění. A on začal.

„Když jsem byl malý kluk, vzali mě do školy pro černé mágy. Pak jsem dostudoval a přijali mne do této školy jako učitele matematiky a líbilo se mi za každou chybu trestat. Jenže před začátkem letních prázdnin ke mně domů přišel Smrtihlav a unesl mou maminku. Mně Smrtihlav zaklel a já od té doby hledám šest dobrých srdcí, která by změnila mou podobu a zachránila mou maminku. Nikdo mi, ale nechce pomoc, protože vědí jak, jsem byl zlý. Velice toho lituji a doufám, že mou rodinu někdo zachrání.“

Když profesor domluvil, nemohl věřit vlastním očím. Winx stály v kruhu hlavy u sebe a něco si šuškaly. Pak na sebe kývly a zvolaly Winx enchantix. Vzlétly, chytily se za ruce a v kruhu začaly kroužit kolem strašidla. Kroužily rychleji a rychleji pak se objevila oslepující záře a...

Na místě, kde ještě před chvílí stála nestvůra, stál profesor Aldemar.

Aldemar se rozplakal štěstím a objal holky z Winx clubu. Jenže v tu chvíli, když je objal, vytryskl proud světla ze samotných Winx. Šaty a křídla se jim změnily a ve vlasech měly malé korunky.

Když to profesor uviděl, jemně se pousmál a prohlásil, „Překonaly jste strach ze mě a udělaly jste mi velikou radost, proto jste se změnily na entolomaix. Entoloma znamená závoj. A já jsem vám zavázán. Pomohu vám v boji proti Smrtihlavovi a jeho bratrům.“