8. kapitola Iris vypráví o Lilangridě

Schylovalo se k večeru, světla v pokojích se rozsvěcovala a zalévala je zářivým světlem. V jedné malé místnosti ležela na polštářku duhová perla a přízračně světélkovala. Okolo ní sedělo šest dívek, jejichž klub se jmenoval Winx a sedmá Iris, dvojče hnědovlásky s rovnými vlasy, která k Winx nepatřila a právě sledovala blikotající perlu. Iris se od sestry lišila jen pár detaily a to tím, že měla na nose pihy, měla světlejší vlasy i pleť a její ofina zářila barvami duhy. Na rameni jí seděla duhovka a vypoulenýma očima sledovala okolí.


„Ach jo! Jak to udělat?!" vyhrkla z nenadání Tecna.
„Co že?" otázala se Flora, která se vytrhla ze zamyšlení, ale dál trochu nepřítomně civěla na perlu.
„Jen si říkám, jak je možné, že ani slečna Faragonda neví, jak magickou energii uvolnit!" postěžovala si Tecna.
„To by mě taky zajímalo." prohlásila Iris a pohladila ptáčka po hlavičce. „Víme jen to, že je ta perla tak mocná, že má nějaké účinky i na toho kdo ji například dlouho drží v ruce. A že reaguje na vodu a žaludeční kyseliny."
„Jak tohle víš?" Otázal se překvapená Bloom. „Jak víš, že reaguje na vodu? Vždyť jsme to ještě nezkoušely."
„No to sice ne, ale víla, která chce na Lilangridě studovat, musí umět věci odvozovat a z toho vytvářet závěry. Navíc díky Duhovce víme, co se stane, pokud některá z nás tu perlu spolkne." Winx se okamžitě dali do smíchu.
„No duhovou kůži bych tedy mít nechtěla" ušklíbla se Musa.
„Taky bys neměla, Duhovce zduhovělo peří, ne kůže."
„Ty jo, duhové vlasy bych mít taky nechtěla, vypadala bych pěkně šíleně." uchechtla se Stella.
„No dovol! Zdám se ti snad šílená?" zamračila se trochu Iris a pohodila duhovou kšticí.
„Promiň. Nemyslela jsem tím, že jsi blázen." omlouvala se rychle Stella.
„Nic se nestalo," usmála se Iris Stelliným směrem.
„Myslím, že bychom toho mohli nechat, určitě už zapadá slunce." řekla Stella a unaveně vyhlédla z okna.
„Ale proč bychom se ještě neprošli?" řekla Layla a vylezla z přístěnku. Ostatní ji následovali, jen Iris dál vyhlížela z okna, pak vzala perlu a vyběhla za ostatními.
„Vlastně jsem se tě ani nezeptala jak ti to na Lilangridě jde." Řekla o několik minut později Flora a zahleděla se sestře do hnědých očí.
„Je na ni velká chvála, ale prý není vhodná pro některé víly. Nechceš nám o ní něco povědět?" zajímala se Flora.
 „Je to báječná škola, většina z vás tam přestoupit může, dvě by tu, ale musely zůstat a ta třetí možná taky."odvětila Iris
„Proč by některé z nás tam přestoupit nemohly? Všechny jsme dostatečně statečné!" ozvala se s trochou hněvu v hlase Bloom.
„ Není to tím, že byste byly málo statečné, nebo hloupé, akorát ty tři nemají vhodné schopnosti, jen tak mimochodem ty bys tam stejně mohla chodit Bloom." uklidňovala Iris kamarádku. „Nemohla by tam Musa, Tecna a možná ani Stella, je to škola pro víly se schopností vody, země, ohně a větru. Například víly se schopností vody by mohly chodit na dva druhy předmětů a to na vodu a na zemi, protože tyto dva předměty k sobě nemají daleko. Každý může, mít předmětů kolik chce, ale minimálně musí mít jeden druh, ty co jich však studují, víc mají lepší šance v našich soutěžích a hrách. Mě chce každý do týmu, protože jako jedna z mála studuji všechny předměty a ještě se učím napřed."
„Jak vlastně probíhají ty hry?" zeptala se Musa a zamyšleně Iris pozorovala.
„Jednoduše," usmála se Iris. „Máme takovou místnost, je to vlastně podobné jako ta vaše simulační. Jedna má kamarádka v ní vytvoří krajinu, mám tu její fotku, pak vám ji mohu ukázat, no a pak se tam vpouštějí víly. Hra je dělaná na dva způsoby a to, že je buď na skupiny, nebo jedna proti druhé. Než hra začne, okouzlí učitelé ty dvě skupiny, aby se jejich oblečení změnilo na červenou nebo modrou barvu. Když jedna víla zasáhne druhou, udělá se na jejím oblečení barevný flek. Ve hře Jsou dvě kola, jedno že se po určených značkách máte dostat k nějakému stromu, jeskyni nebo něčemu jinému, což je váš domeček. Ale víly mají velmi podobnou trasu, takže se střetnou někde v souboji. Ve druhém kole se víly vpustí dovnitř na nějakou dobu. Za tu chvíli se stihnou potrefovat, a když čas skončí, spočítají se dohromady, kolikrát byl který tým trefen. Pokud je to nerozhodně přidá se k tomu i tým, který byl dřív v domečku."
 „ To je skvělá hra." vydechla obdivně Layla.
„Ráda bych to taky zkusila." přidala se Flora, Bloom a Musa.
„ Ta hra se mi také zamlouvá, ale teď bychom mohly přejít k tomu důležitému." prohlásila Stella. „Máš nějakého kluka? "
„Ne nemám kluka." Otočila se překvapená Iris na Stellu. „Ale mám tu fotku té kamarádky, chcete ji vidět?" „Joo! Chceme!" vykřikly Winx zároveň.
Iris tedy fotku vzala a rozložila, bylo na ní děvče asi stejně staré jako Iris a s krátkými blonďatými vlasy sčesanými do dvou culíčků na týlu hlavy. Světlou pleť jí zdobili zlatavé pihy na nose, veliké zelené oči a nadšeně se culila do objektivu. Nohama stála v potoce, na sobě měla světle modré kraťasy, oranžové tričko s vyšitými květy a kolem krku jí visel dlouhý řetízek se znakem herectví (dvě masky jedna smutná, druhá veselá).

Iris fotku opět uklidila, zívla a vydala se zpět ke škole, ostatní ji následovaly. Parkem ještě proletěla duhovka a letěla za svou majitelkou. V nastalém tichu se ozývalo jen bublání nedalekého potůčku.

 


Anketa

Ohodnoťte jako ve škole jak se vám tato kapitola líbí:)

1*
83%
10

1
0%
0

2
0%
0

3
0%
0

4
0%
0

5
17%
2

Celkový počet hlasů: 12


Diskusní téma: 8. kapitola Iris vypráví o Lilangridě

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.