9. Kapitola - Útok na školu

Asi hodinu před úsvitem se před školou zhmotnily Trix a nepozorovaně se snesly na nádvoří.

„Máš tu lahvičku, co nám ji dal Smrtihlav Darcy?“

„Jasně Icei.“

„Mě asi něco uniká. Čím je ta lahvička tak zajímavá?“ zeptala se Stormy.

„Přece tím, že když to dáme, do vody změní se v písek a ty tam pak vpustíš jeden z vírů. Budou v koncích bez vody“ prohlásila Darcy.

„Kde má, ale Alfea zdroj vody?“ ptala se dál Stormy.

„Přece tady, ty snad nevidíš tu fontánu?“ prohlásila Icei.

„ No jo fontánu vidím, ale to neznamená, že je to zdroj vody!“ rozhořčila se Stormy. Měla pocit, že se jí sestry vysmívají.

„Jo a proč myslíš, že jsme procházely ty haldy svitků? Jen tak pro potěšení?“ zeptala se jí pohrdavě Icei.

„Tak poťme, Smrtihlav a jeho ostří hoši se k nám mají připojit za deset minut, ať už ty otravné víly máme z krku.“ Prohlásila s úsměvem na rtech Darcy.

***

Flóra se probudila. Bylo jí horko a v pokoji byl vydýchaný vzduch. Rozhodla se, že otevře okno a podívá se na východ slunce. Sice byly asi čtyři ráno, ale jí nedávala spát duhová perla. Něco jí však nešlo na rozum. Východ slunce by měl být už skoro u konce, ale ona z polohy v leže na posteli neviděla od okna žádné světlo.

„to je divné.“ pomyslela si napůl ospale. Mysl měla podivně utlumenou a nešlo jí, si myšlenky správně urovnat v hlavě. „Jako po požití drogy.“ pomyslela si.

A pak něco zacvaklo na správné místo. Posadila se.

„Písek! Ale co má ve škole dělat písek?“ Vstala a vyhlédla z okna, aby se přesvědčila, že se nemýlí a málem ztuhla úlekem.  Venku se proháněly chuchvalce písku. Písek, písek a zase jenom písek bušil do okenic a proháněl se po školních chodbách! Do jejich pokoje se už také dostával. Celá podlaha byla pokrytá pískem.

„Vstávejte!“ křičela „Písečná bouře! Jestli hned něco neuděláme, všichni se tu udusíme! Musíme varovat ostatní!“ a když uviděla, že jejím spolubydlícím vše došlo, rozběhla se ke dveřím. Popadla kapesník, který teď ležel na podlaze, přitiskla si jej k ústům a vyrazila do písečné bouře, aby zburcovala své kamarádky z Winx Clubu.

Na chodbě byl šílený vichr. Písek poletoval sem, tam a vše zaplňoval. Jedem obzvlášť silný závan větru jí smýkl a ona spadla. Písek měla v očích, puse v uších i ve vlasech. Jediné co slyšela, bylo hučení větru a skřípění písku. Tyto zvuky v ní pomalu začínaly probouzet paniku.

S námahou za sebou přibouchla dveře. Všechny přítelkyně zatím spaly nerušeným spánkem, ale už za chvíli je měla čekat nebezpečná akce proti Smrtihlavovi. Jako první probudila Iris.

„Iris, vstávej! Něco se zvrtlo, písečná bouře zachvátila celou školu! Tak vstávej, nebo se tu udusíme!“Iris otevřela oči a hned vše pochopila. Sestry společnými silami probudili zbytek pokoje.

„To potřebuje jen jedinou věc“ prohlásila Bloom.

„Winx Entolomanix!“

„Musíme nějak vzbudit zbytek školy, protože samy dobře víme, že takovouhle bouři sami nezvládneme.“ prohlásila Musa a vyslala jasný a vysoký tón, který rozechvěl celou školu.  Ten tón obsahoval vše. Bylo v něm jasně slyšet prosba o pomoc. Když měla Musa jistotu, že se všichni vzbudili a přeměnili, vyrazily víly z klubu Winx vstříc písečné bouři. Winx bojová formace zasípala Tecna, protože měla pusu plnou písku. Winx se k sobě natočily zády, zahákly se lokty a utvořily kolem sebe průhledné bubliny, jež měli zabránit písku je ohrožovat. Winx zkoušeli všemožná kouzla, ale bylo to marné. Laylina kouzla prostě přestala plnit svůj účel. Jakmile se její kouzlo dostalo mimo bublinu, proměnil se proud vody v oblak písku. Musina kouzla na tom nebyla o moc líp. Její zvukové vlny se jen tříštily o písková zrníčka, Stelliny paprsky nemněli dost síly aby pronikli krutými závany bouře. Tecniny přístroje přestávali fungovat, kvůli písku který pronikal každým nechráněným místečkem a vůbec nepomáhala spojená síla dvojčat, která se pokoušela Tecniny počítače chránit. Bloom na to vše hleděla jako ve snu. Sledovala, jak se síly kamarádek hroutí jako domečky z karet. Věděla, že je brzy opustí poslední síly, zmizí jejich ochranné bubliny a ony všechny se v té proklaté bouři udusí. Najednou našla svou duševní rovnováhu, přesně věděla co a jak udělat. A musí to udělat sama, ostatní už neměli dost sil. Jako kouzlem se jí v ruce zjevila perla. A ona jí nechala levitovat mezi dlaněmi, zvedla ruce, myslí i duší se spojila s perlou. Už nebyli jen ona a perla, nyní se staly jednou bytostí, jedním tělem, jednou duší. A pak vyslovila slovo. Slovo tak mocné že už si na něj nikdo nevzpomíná.

***

Šestice zla se vznášela vysoko nad místy, kde se rozpoutala bouře. Smáli se a užívaly si výhled na ty bezmocné postavičky, jež se s bouří pokoušeli bojovat. A pak zaslechly TO slovo, které jim rozechvělo vnitřnosti, otřáslo jimi a nyní bezmocně sledovaly, jak se bouře vytrácí do jakéhosi portálu připomínajícího černou díru. Malý prostor, jež vše pohltí a zničí. A uprostřed toho všeho stála ona, ta nenáviděná. Byla to opět zrzka Bloom, co vše oč usilovali, zničila.

***

Bloom cítila, jak jí opouštějí síly. Vše sledovala skrze dlouhý černý tunel a čím dál tím víc se vzdalovala od veškerého dění. Vzdalovala se, dokud jediné co viděla, nebyla tma. A vše pro ni skončilo.

***

„Né!“ vykřikla Stella jež vše sledovala. Viděla, jak Bloom zdvihá ruce a mezi nimi se leskne perla. Viděla a cítila, jak tlak na její bublinu povoluje a viděla, jak se vše rozzářilo, portál se uzavřel a jak bezvládné tělo nejlepší přítelkyně klesá k zemi. Vystřelila jako šíp. Bloom ve vzduchu zachytila a něžně ji položila na zem. I ostatní kamarádky se okolo ní shromáždily a marně se snažily najít její tep. Všechno však bylo marné. Dívky najednou zachvátila nepříčetná zuřivost, ještě se ale znásobila ve chvíli, kdy děvčata spatřila Smrtihlava, jeho kumpány a Trix jak se vznášejí nad bojištěm plném vyčerpaných víl.

Flora jakoby v sobě našla nekonečnou zásobu energie, věděla, že kamarádky se cítí úplně stejně.

Víly zaslepené zuřivostí nad ztrátou kamarádky zahájili útok. Nebyl však ucelený a pro Smrtihlava a jeho lidi se staly snadným cílem.

***

Smrtihlav to vše pozoroval a usmíval se. I přes nepovedený první útok je všechny zničí a ony si za to budou moct samy. Šestice zla se vyhnula pár kouzlům. Víly svá kouzla ztřeštěně vysílaly bez jednoty. Smrtihlav a ostatní své síly spojily a vyslaly proti zbylým vílám kouzlo, jež je mělo navždy sprovodit ze světa.

***

Víly pochopily, že udělali osudovou chybu. Netoužili po ničem jiném než zabít Smrtihlava a nabodnout jeho hlavu na kůl, toužili jen po pomstě. Jejich kamarádka ležela v písku mrtvá a ony si náhle uvědomily, že jim nezbývá mnoho času. Temné a mocné Smrtihlavovo kouzlo se nezadržitelně blížilo a jejich síly neměly šanci vzdorovat. Už nezbyl čas. Na záchranu ani na pomstu.

Flóra viděla, jak její přítelkyně postupně umdlévají a pod krutým kouzlem padají na zem hned vedle Boom. Pak i ona ucítila, jak ji zasáhla temnota.

„Tak takhle vypadá umírání?“ problesklo jí ještě hlavou, než se zřítila do hlubiny k Iris, Stele, Tecne, Muse, Layle a Bloom.