3. kapitola - Smrtihlav se oběvuje
Flóra pomalu otevřela oči. Ještě chvíli ležela, když jí někdo položil ruku na rameno.
„Dobré ráno, Flóro.“
„Ahoj, Hélie, to rande jsem si moc užila.“
„Díky, vstaneš?“ zeptal se.
„No samozřejmě,“ odpověděla Flóra a vylezla z postele.
„Tady to máš, Flóro,“ a podával jí oblečení.
„Díky Hélie,“ poděkovala a odešli na snídani.
***
Ráno třetího dne byla obloha velice pochmurná. V jídelně už nebylo skoro k hnutí. Flóra s Héliem si sedli na jedno z posledních volných míst.
„Hélie,“ řekla nejistě Flóra. „ta mračna se mi vůbec nelíbí. Nevyhlíží to jako jeden z mnoha darů matky přírody. Ten déšť spíš vypadá jako temné kouzlo.“
Najednou z úplně černé oblohy vyšlehl blesk a roztříštil skleněný strop. Střepy se rozletěly na všechny strany. Všichni ječeli a lezli pod dlouhé stoly.
„Ticho prosím!“ vykřikla ředitelka. „Nevím, co to mohlo být, ale nevěstí to nic dobrého a proto okamžitě jděte do svých pokojů.“ Když pixis tajné knihovny domluvila, všichni se dali na úprk ke svým ložnicím.
„Já ti říkala, že to není normální.“ zopakovala Flóra Héliovi.
„V té hromadě lidí se nikam nedostaneme. Pojďte, třeba sem.“ Navrhla, Stela a ukazovala na jakousi místnost, ve které nikdo nebyl. Winx se tam nahromadily a ještě se k nim přidali i kluci.
„Já si myslím, že to byla jenom bouřka, ale ten blesk je fakt divnej.“ mínila, Bloom.
„Já si teda myslím, že si lidi prostě nepohlídali elektrárnu a bouchlo jim to.“ Řekla svůj názor, Stela.
„Holky, to není ani továrnou, ani to není jen déšť. Všechny kytky, které ochraňuju, jsou před výpary z továren imunní. Jenže když jsem, zalívala sedmikrásku dešťovou vodou okamžitě, uschla. To není dobré znamení.“ Prohlásila Flóra.
Najednou se ozval ředitelčin hlas: „Všechna děvčata a chlapci půjdou na hodinu, která je na rozvrhu!“
Všichni se rozběhli, ale v zápětí se ozval křik, při kterém tuhla krev v žilách.
„Ááá! Pomoc! Pomoc!“
Holky koukaly, odkud to jde.
„Jde to ze shora,“ vykřikla Flóra a děvčata se vyřítila vzhůru.
Stanuly v učebně proměňování. Místnost se halila kouřem.
„Je tu někdo?“ vykřikla Bloom a nahlédla do místnosti. Teď už jen v mlhavém dýmu tam stála postava v černém hábitu s kápí. Byla k nim otočená zády, takže mohly zřetelně zahlédnout obrázek žluté lebky, kterou postava měla na plášti.
„Kdo jsi!“ křikla Stela. „Ukaž ten svůj napudrovanej čumák!“
„Tohle bych si být tebou odpustil, holčičko.“ Odpověděl ten v černém.
„Ty škvore, okamžitě vypadni!“ zařvala Stela už hrozně nazlobeně.
Muž v černém něco tiše zamumlal a najednou se odnikud vyloupla izolepa a zakryla Stele ústa.
Stela si ji rozčileně strhla a vykřikla: „Sluneční třesk!“ Útok se rozletěl, jenže neznámí se mu vyhnul. Stelino kouzlo vrazilo do zdi a roztříštilo ji.
„Kdo jsi?“ křikla na něj Bloom.
„Já jsem Smrtihlav!“ klokotavě se zasmál a poslal na ni temný vítr.
Holky vykřikly: „Winx exhauntix!“ Všechny se naráz odrazily a vzlétly.
„Zlatý pil!“ vykřikla Flóra a foukla zlatavý oblak na Smrtihlava. Jenže ten se zlatému pilu vyhnul.
Na Technu, která stála za ním, poslal muří temnotu a bez problémů zvládl Bloomin ohnivý šíp. Vyskočil do vzduchu a zmizel.
Bloom se rozeběhla k Techně, aby zjistila, co se jí stalo. Byla v bezvědomí a pravé křídlo měla v půli divně skroucené.
Flóra pískla na prsty a hned k ní přiběhla její oblíbená rostlina. Ovinula kolem Techny své úponkovité šlahouny, opatrně jí nadzvedla a dle Flóřiných pokynů ji odnesla na ošetřovnu.
