Jak se hádalo I a Y

Na začátku nebylo nic. Jen čistá stránka. Pak se, ale bílá začala vzpouzet, točit se a míchat. Jak sebou stránka šila, začala se místo trochy mrtvolně bílé v rohu objevovat šedá a posléze černá. Černá se kroutila do zvláštních tvarů, až z ní vzniklo písmeno, potom slovo a nakonec celé věty. A konečně se z vět utvořil příběh. Když by někdo měl chuť si spočítat, kolik jednotlivých písmen spisovatel napsal, zjistil by, že nejvíce je tam měkkého I.

I si nejdříve samo sebe zálibně prohlédlo a pak se znechuceně a opovržlivě zároveň podívalo na tvrdé Y. To se krčilo v pár slovech na koncích krátkých vět.

„Co ty tam dole vůbec děláš?“ obořilo se měkké I na tvrdé.

„Stojím na konci slova.“ odpovědělo trochu ustrašeně tvrdé Y.

„Co, ale pohledáváš v mém příběhu? Ty tu ani nemáš být. Do každičkého slova s íčkem se hodím já.“ prohlásilo nafoukaně měkké I.

„Vypadni! Okamžitě vypadni!“ nazlobilo se měkké I.

„Ne to neudělám!“ nahněvalo se i tvrdé Y. „Já jsem ve slovech také potřeba. Jak by asi dítě mohlo do článku či povídky napsat například – mámy, sestry nebo s koťátky?!“

„Tam se hodím já a jen já!“ rozkřiklo se měkké I a udeřilo tvrdé Y do nožky. To se s výkřikem bolesti skácelo.

„Tak to ne! Tohle já nebudu trpět! Jsem stejně důležité jako ty!“ a vrazilo do měkkého I. Obě se velmi rozzlobila a pustila se do sebe.

Jak se íčka prala, začala se do boje vkládat i ostatní písmena. Po nějaké době se jim podařilo odtrhnout je od sebe. Tvrdé Y z toho vyšlo o dost hůř.

Měkké Í se začalo nahlas posmívat: „Ty a tvrdé Y. Vždyť ty vůbec nejsi tvrdé, jsi padavka.“

To co se ale stalo, bylo šokující. Měkké I vystrčilo tvrdé na jinou a prázdnou stránku. Na listu nyní bez tvrdého Y se měkké začalo cpát do ostatních slov, kde žádné í nemělo co dělat. Vycházelo z toho třeba toto: Mámi si hráli s koťati. Veverki nosili oříški do sví nori a podobně.

Měkké I se vyhřívalo na výsluní své hrubě nastolené slávy. Naneštěstí se měkké I tolik rozrostlo, že už ho bylo víc než všech písmen dohromady. Proto si měkké I udělalo ze všech ostatních písmenek sluhy. Chudinky písmenka to musely vydržet.

Naštěstí nic zlého dlouho nepřežije. Po nějaké době se objevil spisovatel. Příběh ho zaujal a měl v úmyslu ho publikovat. Příběh si důkladně pročetl a všechny hrubky opravil. Měkké I vyděšeně sledovalo, jak se jeho moc zmenšuje. Nakonec bylo úplně maličké, dokonce ještě menší něž na začátku. Nyní převládalo tvrdé Y.

To se ale vyvyšovat nezačalo, podalo nožku měkkému I a řeklo mu: „Je pěkné mít moc. Je pěkné být jediné svého druhu, ale ta nejlepší věc je mít přátele. Pokud budeš chtít budeme tvými přáteli i my.“

„A to vám nevadí, jak jsem se k vám chovalo?“ zeptalo se nešťastně měkké I.

„Odpouštíme ti.“ oznámilo tvrdé Y měkkému. Měkké I se dojetím rozplakalo a omluvilo se všem písmenkům. A ona mu odpustila také.